RECENZE: Na Wilsonovu je nejsmutnější jeho zoufalá nedotaženost

Děj detektivní komedie Wilsonov nás zavádí do počátku minulého století. První světová válka právě skončila a v  jednom zapadlém městě kdesi ve střední Evropě začíná primátor Dangl snít svůj velký sen. Plánuje připojení města ke Spojeným státům americkým a přejmenování na Wilsonov (na počest svého přítele, prezidenta Wilsona). Vše klape, až na jeden nepříjemný problém! Ve městě prý řádí tajemný vrah.

Tolik ve stručnosti kostra příběhu nového českého filmu režiséra Tomáše Mašína a scénáristy Marka Epsteina. Již úvod, který jsem si s laskavým svolením vypůjčil z distribučního listu, je důkazem toho, že novinka českých kin vlastně neví, čím je.

Jen pro ilustraci. Oním výše zmíněným zapadlým městem ve střední Evropě totiž není jen tak ledajaké město. Děj je situován do Bratislavy či do hodně blízkého okolí slovenské metropole. Autoři presskitu při jeho tvorbě nějak pozapomenuli, že reálie, včetně lokalizace, film velmi podrobně ve svém počátku popisuje. A to je ten nejméně podstatný zmatek, který vám Wilsonov v hlavě udělá.

Podle slov režiséra Mašína je jeho nový film gejzírem vizuálních gagů, rychlopalných slovních přestřelek a silné, stylizované výtvarné formy. Laskavý divák odpustí, Wilsonov je všechno, jen ne gejzír gagů. Ano, vizuálně je opravdu jinde než většina současné domácí filmové produkce. Ostatně od kreativce Mašína jsem ani nic jiného nečekal. Ve vizuální dokonalosti nezůstal nic dlužen své prvotině Tři sezóny v pekle. Jenže bohužel jen v ní.

Ve zbytku se přání nestalo skutečností. Wilsonovu nechybí vizuální kvalita, ale rozhodně mu chybí ty rychlopalné slovní přestřelky a o vtipu, až na sporadické výjimky, nemůže být řeč už vůbec. A to je poměrně zásadní problém snímku, který aspiruje na to, být nástupcem filmových skvostů Adéla ještě nevečeřela nebo Tajemství hradu v Karpatech.

… a kde je humor, mladíku Epsteine?

Režisér Mašín má pravdu, že žánr komedie založené na promyšleném humoru se z českého filmu vytratil. Bohužel vzkřísit se mu ho Wilsonovem nepovedlo. Kde se stala chyba? Odpověď je podle mého nade vše jasná. Jako u valné většiny českých filmů je chyba už na začátku. Přesně řečeno v Marku Epsteinovi, který jako scenárista promarnil jedinečnou šanci do českého filmu vrátit právě ten vytříbený humor plný slovních přestřelek a dostatečný prostor pro herce, aby měli co hrát. A propos hrát, Wilsonov ve srovnání například s „Adélou“ ukázal ještě jednu krutou pravdu. Vojtěch Dyk coby policejní čekatel Eisner nikdy nebude Hrušínského komisařem Ledvinou a Jiří Macháček coby Aaron Food zase nikdy nebude Dočolomanského Nickem Carterem, ač se snažil. Snaha se sice cení, ale u ní zůstat nesmí.

Wilsonovu kraluje uvolněná show Jana Krause

Vynikající herecké výkony jsou pro dobré komedie střihu „Adély“ či „Hradu v Karpatech“ stejně potřebné jako kvalitní scénář. Ne, že by Mašínův film selhal i v tomto. Aby se Wilsonov stal alespoň z části nástupcem výše zmíněných perel československé filmové komedie, musí být výkony herců, především těch v hlavních rolích, prostě lepší.

Vládcem Wilsonova se tak s přehledem stal policejní prezident Wittich v podání Jana Krause. Dnes spíš moderátor, který si příležitostně zahraje ve filmu, nikdy nepatřil k mým oblíbencům, ale na plátně je to právě on, kdo ční nade všemi. Věren své komediálnosti obstál i Jiří Macháček. Zbylé osazenstvo zůstalo daleko za průměrem, i když pro některé představitele ostatních rolí je i průměr vlastně dobré hodnocení.

Suma sumárum, přání režiséra Mašína, aby Wilsonov byl drzý, dynamický a výtvarně dotažený snímek, lze považovat za více než neskromné, protože z přání se splnilo snad jediné, Wilsonov je výtvarný a možná drzý, neboť si hraje na něco, čím není.

 autor: Tomáš Kopečný

foto: Falcon