OBLOMOV

Óm jako Oblomov poslední letošní premiérou Na zábradlí

Oblomov se vrací do Divadla Na zábradlí. Aktuální sezóna tohoto divadla vyvrcholí premiérou hry, která je režijní dramatizací románu Ivana Alexandroviče Gončarova Jana Friče, kterou její autor Martin Františák nazval Óm jako Oblomov. Coby Oblomov na jeviště vstoupí Jiří Vyorálek, spolu s ním v dalších rolích Ivan Lupták, Leoš Noha, Magdaléna Sidonová, Petr Čtvrtníček, Natália Drabiščáková, Johana Matoušková, Petr Vančura a Ivan Voříšek. Premiéra je na programu 11. a 12. června, reprízy následují 13., 15. a 16. června.


Oblomov je muž lehce po třicítce, na vrcholu života, zaopatřený penězi ze vzdáleného rodného statku, žije se svým sluhou Zacharem v centru Petrohradu a je celkem společensky žádaný. Hra jej ovšem zachycuje ve chvíli, kdy statek krachuje, z bytu se musí vystěhovat na Vyborskou stranu, odkud je všude daleko, reprezentanti společenského dění, kteří za ním docházejí, po něm chtějí peníze a jeho sluha se mu stal spíše přítelem v pití vodky.

Režisér Jan Frič původního Gončarovova „zbytečného člověka“, který se ze „života“ dobrovolně odstraní, inscenuje jako hrdinu dneška. Jako jakéhosi mnicha daleko nad pinožením současné doby plné stresu, povrchnosti a banality. Proč usilovat o slávu, hromadit majetek, trápit se touhou a neustálým naplňováním plánů, které se mají uskutečnit „Teď, nebo nikdy“? Aby člověk dostal ve třiceti mrtvici? Fričův Oblomov je zaživa „mrtvý“ záměrně, zcela přestává usilovat, odstraní se ze života a v podobě zenbuddhistického mnicha trvale žije ono „Nikdy“. Oblomov nakonec v podobě mnicha dobrého jídla a pití zemře. Po celou dobu jej provázejí mýtické postavy Maminky a hlasu Alterega, které daleko od všeho dávno moudře ví, jak celý život končí.

Autorem scény je Nikola Tempír a obrazem hluku světa, který se na Oblomova valí a před nímž se schovává, je stěna z reprobeden, na nichž je variace loga Marshall – My plan. S každým dějstvím prochází scéna proměnou reflektující aktuální rozpoložení hlavního hrdiny. Kostýmy vytvořila Jana Hauskrechtová a za zmínku stojí pověstný Oblomovův chalát, čili původně dlouhý volný pohodlný župan, který má ve Fričově inscenaci podobu světle šedé teplákové soupravy – chalátu dneška.

Gončarov (1812–1891) román napsal v Mariánských lázních za pouhý měsíc v roce 1859. Jde o součást trilogie, ve které se Gončarov snažil zachytit ruského člověka v době, kdy končí jedna světová éra a zatím nezačala nová – konec nevolnictví, konec upadající chátrající šlechty, blížící se atentáty na cara a sada revolucí měnících společenský systém. Sám pracoval jako úředník a cenzor ministerstva národní osvěty a žil nevzrušivý normální život, který jedinkrát narušil cestou kolem světa trvající dva a půl roku. Román napsal jako vaudeville, text je plný vtipných komentářů a autorských glos Oblomovovy existence. Toho se Martin Františák chopil a Jan Frič inscenoval. Výsledkem je groteskní pohled na smutného hrdinu naší doby, který je ve svém smutku vtipný.

foto: KIVA