Michal David

Michal David: Proč by (ne)měl dostat státní vyznamenání

Milí, moji, drazí čtenářové, dám vám hádanku. Co nebo kdo, že v posledních dnech nejvíce hýbe tuzemským mediálním prostorem? Jestli si myslíte, že jsou to volby, tak nemáte tak zcela pravdu. Není to ani Andrej Babiš se svými megazrádci, nejsou to ani jeden z pražských bojovníků o primátorský řetěz, ale jsou to Miloše Zeman a ….. MICHAL DAVID. První se chystá udělit a druhý přijmout medaili za zásluhy o stát v oblasti kultury. Stát se tak má 28. října na Pražském hradě.

Není pochyb o tom, že Miloš Zeman je geniální stratég, takže mu nečiní žádného problému vypustit do éteru bublinu, která dokonale zastíní i takové události jako jsou výsledky komunálních voleb. Jen od začátku října nebyl den, kdy by se v nějakém tištěném médiu (o internetových nemluvě) nepsalo o tom, že má Michal David být oceněn. Prostě klasická mediální hysterie. A tak si říkám, proč k ní trochou nepřispět.

Stejně jako samotný akt udílení nejvýznamnějších státních ocenění se tradicí stalo, že naše hlavy státu každoročně vyvolají rozruch návrhem osobností, které plánují ocenit. Je fér přiznat, že úřadující prezident Miloš Zeman v tomto směru hravě své předchůdce lidově řečeno strká do kapsy. V minulých letech více méně poklidný český mediální rybník rozvířil například vyznamenáním pro režiséry Sedláčka a Renče. Letos se mu to pak dokonale podařilo se jménem Michal David.

V záplavě více či méně negativních reakcí si pokládám hamletovsky kruciální otázku, zasloužil se ten Michal David o stát, nebo nezasloužil? A už zde narážím na první úskalí, to spočívá v tom, že předmětná medaile se udílí za zásluhy o stát. Z této podstaty smyslu ocenění je odpověď svým způsobem jednoznačná. O stát se opravdu nezasloužil. To však a priori neznamená, že nemá být prezidentem oceněn.

Když o tom tak přemýšlím, o stát se ve svém oboru zaslouží člověk, který nějakým způsobem reprezentuje svou zemi nejen na doma, ale také v zahraničí. V tomto směru je potřeba objektivně přiznat, že věhlas Michala Davida začíná a končí na hranicích bývalého Československa. Taková intepretace, ale může nutně znamenat, že zpochybňuji ocenění pro drtivou většinu oceněných umělců, vědců, lékařů či podnikatelů. To opravdu nezpochybňuji. Chci si tím jen vytvořit pomyslný oslí můstek k tomu, abych se dostal k tomu, proč by Michal David vyznamenán být měl.

Traduje se to již od prezidenta Havla, pokud se rozhodl ocenit nějakého zástupce tzv. mainstreamové kultury, vždy to vyvolalo vlnu diskuzí. Svým způsobem jsou v tomto umělci spadající do této kategorie vlastně „diskriminováni“. Přitom svým způsobem, až na ne málo výjimek, nelze umělecký přínos oceněných zpochybnit. A stejné je to i v případě Michala Davida.

Tuším, že právě se stanu terčem všech vás, kdož považujete za kulturu jen něco, co má „umělecký dopad“, pro které tzv. mainstream je něco, co vlastně patří na okraj společnosti. Odradit se nenechám a budu vést svou.

S osobou Michala Davida nemám sebemenší problém. Už proto, že jsem z generace, která na jeho hitech prostě vyrostla. Mluvím o hitech, jakými jsou třeba tolik propíraná Poupata. Mimochodem, položím si ještě jednu řečnickou otázku: Není na zpochybnění ocenění pro Michala Davida málo argumentovat jediným „kontroverzním“ songem? Podle mého je to málo. Zužovat postoj k jeho tvorbě na jeden song související se Spartakiádou a jeho veřejně proklamované politické preference mi přijde (slovy klasika) mírně falešné a prázdné. A propos pročítajíc se tak reakcemi na rozhovor s Michalem Davidem na Aktualne.cz, nestačím se divit. To vážně všichni trpíme Alzheimerem v pokročilém stádiu, že si nepamatujeme komu a za jakých okolností pěli Karel Gott, Lucie Bílá a další? A že se fotil s kmotry typu Mrázka, a kdo z našich rádoby elit to nedělal? Jak praví lidové rčení, ty, kdož jsi bez viny, hoď kamenem.

Nechci, aby má poslední slova vyzněla jako adorace Michala Davida. Já se jen pokouším na celou věc nahlížet bez toho, abych byl svázán politickými konsekvencemi. Přeci jenom je Michal David už bezmála čtyři dekády kulturně činná osobnost. S kvalitou jeho produkce můžeme někteří nesouhlasit, ale to je vše, co můžeme dělat. Nelze přeci říci, že za Davidem není nic vidět. A teď nehovořím jen o jeho dokola recyklovaných diskotékových hitech, hovořím téže o řadě stále vyprodaných představení muzikálů, po kterými je autorsky podepsán, která se více či méně úspěšně hrají nejen u nás, ale i zahraničí, a to nejen v tom bezprostředním. A v neposlední řadě jsou to i vyprodané koncerty. A neodpustím si to, zkuste mi, vy zarytí antiDavidovci, vyjmenovat pětici tzv. mainstreamových muzikantů, kteří jsou sto opakovaně s přehledem naplnit do posledního místa největší koncertní sály, stadiony či jiná pro koncerty vhodná prostranství v republice. Budete-li skutečně objektivní, pak nutně musíte dospět, že ve zmíněné pětici vám Michal David nebude chybět A možná tohle přijde někomu málo, já to respektuji, ale budu si myslet, že i tohle spolu s tím, že je David jedním z mála umělců, který se na výsluní udržel napříč dekádami, stačí k tomu, abych neměl problém s tím, že se ho prezident rozhodl vyznamenat.

Na druhou stranu budu věřit, že ocenění pro mainstreamového umělce vyváží Miloš Zeman oceněním pro někoho, kdo se opravdu zasloužil o dobré jméno České republiky. Co třeba konečně ocenit Jana Hammera, Antonína Kratochvíla či Ivana Krále.

Autor: Tomáš Kopečný

foto: wikipedia.org