Simona Prasková

Simona Prasková od filmu zpět v divadle

Simona Prasková se v únoru několikrát objeví v představení Traktát o lásce. Divadelní kus zrežírovala a na parknech divadla v Celetné ulici jej uvádí Marianna Arzumanová. Toužíte po lásce partnerské, mateřské, umělecké nebo ještě jiné? Hra vám nabídne nespočet pohledů na projevený cit, provede vás labyrintem světové dramaturgie od Aristofana po Čechova a ponoří do scén s velkým emočním nábojem. Ústřední roli v představení Traktát na lásku hraje cit. Cit, který nás doprovází v každé vteřině našeho života a žene nás přes všechny životní překážky s cílem dosáhnout vytouženého uspokojení a štěstí. Do konce divadelní sezóny se Traktát na lásku bude hrát už jen třikrát – v pátek 8. února, v pondělí 11. března a ve středu 15. května.

„Na představení je krásné, že se v něm mísí několik forem lásky a nahlíží se na ni z několika různých pohledů. Láska mezi partnery, mateřská, láska k tvorbě, umění apod. Divák je toho všeho nezávislým pozorovatelem a může během večera přemýšlet sám o sobě, o svém životě, svých citech a samozřejmě se i zasmát,“ říká představitelka jedné z ženských rolí Simona Prasková.

Simona Prasková se na divadelních prknech pohybuje už řadu let. Někteří ji však možná znají spíše z televizního seriálu z prostředí justice známého jako Soudkyně Barbara nebo teď z nejnovějšího filmového počinu režisérky Olgy Dabrowské pojmenovaného Cena za štěstí. „Film měl premiéru na začátku letošního roku a s radostí můžu říci, že už se na něj do kina zašlo podívat více než 30 tisíc diváků. Ztvárňuji v něm opět roli soudkyně, asi jsou mi souzené, ale samozřejmě jsem k ní přistupovala jinak než v Barbaře. Však se diváci mohou přesvědčit sami,“ komentuje herečka Simona Prasková.

Simona Prasková je ostřílená filmová, televizní a divadelní herečka. Narodila se v Brně, kde absolvovala JAMU – obor činoherního herectví a muzikálu. Hned po škole dostala angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde také spolupracovala s rozhlasem. Dále to bylo angažmá v Městském divadle Kolín a Hudebním divadle v Karlíně. Od roku 1996 funguje na volné noze a má za sebou hostování v Divadle Kladno, Městském divadle v Nymburce, Národním divadle Praha, Divadle Skelet Pavla Trávníčka a dalších. Od mládí se rovněž zabývá hlasovými pracemi a dabingem. Několik let se aktivně věnuje namlouvání komentářů k dokumentům, převážně pro Českou televizi.