dubček

RECENZE: Film Dubček se pokusil představit Alexandra Dubčeka jako chlapa s gulema

Nejen čeští, ale též slovenští filmaři přispěchali v letošním roce se svou trochou do mlýna jménem připomenutí si padesátého výročí událostí srpna roku 1968.  Režisér Laco Halama a scénáristé Viliam Klimáček, Ľuboš Jurík a Juraj Fábry se jako první v česko-slovenské historii ve snímku Dubček popasovali na formátu celovečerního filmu s osobností někdejšího stranického šéfa a pozdějšího předsedy Federálního shromáždění Alexandra Dubčeka.

O politickém pozadí událostí 21. srpna a podílu někdejších partajního vedení na něm v minulosti nebylo natočeno mnoho. Sem tam se v české, slovenské, ale i zahraniční produkci přece jen nějaký počin najde. Stačí připomenout televizní film Musíme se dohodnout z cyklu České století nebo britský film Invaze natočený podle knihy Zdeňka Mlynáře Mráz přichází z Kremlu, kde Dubčeka ztvárnil herec Julian Glover.

Halamův film, který Česká televize odvysílala v hlavním vysílacím čase právě 21. srpna, začíná v momentě, kdy se píše rok 1992, přesněji 1. září a tehdy 71letý politik nasedá v Bratislavě do svého vozu a míří do Prahy, aby se zúčastnil jednání Federálního shromáždění, jehož byl poslancem za Sociálně demokratickou stranu Slovenska. Pozvolna za pomocí dobových záběrů skutečného Alexandra Dubčeka se přenášíme v čase o více než 24 let zpět do bytu tehdy čerstvě zvoleného prvního tajemníka ÚV KSČ.

Autoři filmového Dubčeka nepřináší z hlediska faktografie nic nového a ani to zjevně nebylo jejich ambicí. Naopak očividnou (a vzhledem k národnostní příbuznosti i pochopitelnou) ambicí filmu je postavit se zažitému mýtu, že Alexander Dubček byl „slabochem“, který se nedokázal zvůli sovětského vedení v čele v Brežněvem postavit. Dubček viděn optikou režiséra Halamy byl v srpnových dnech člověk morálně pevný a především odhodlaný nepodvolit se moskevskému diktátu. Naopak v kontrastu zažitých stereotypů o osobních podílech vrcholných politiků naší země je ve filmu zobrazen prezident Ludvík Svoboda. Z pojetí scénáře jasně vyplývá, že to byl právě Svoboda, který Dubčeka „přinutil“ k tomu, aby Moskevský protokol podepsal.

Ač byl film Dubček na Slovensku i u nás nejprve prezentován v biografech, jedná se o ryze televizní projekt a nutno říci, že po všech stránek poměrně dost zdařilý. Halama velmi zdatně využil kvalitního oka svého kameramana Petera Kelíška. Vedle kamery je nespornou přidanou hodnotu snímku herecký výkon Adriana Jastrabana (nejznámější u nás je rolí Bedřicha v seriálu Ulice) v titulní roli.

A propos, osoby a obsazení, budu možná jediný „pisálek“, který se tímto faktorem bude zabývat. Jak jsem již zmínil, osobnosti Pražského jara 1968 se v domácí i zahraniční kinematografii sem tam objevily. Jmenovitě Alexander Dubček v posledních několika letech především díky seriálu Roberta Sedláčka České století. Ve zmíněném díle Musíme se dohodnout, který implicitně pojednává o srpnu 1968, si Dubčeka zahrál slovenský herec Ján Gallovič. V dílech Poslední hurá a Ať si jdou (příběhy zasazené do období listopadu 1989 a rozpadu federace) pak český herec Alois Švehlík. Dám-li se na pole komparace, pak musím sportovní terminologií konstatovat, že vzájemné minizápasy vyznívají nejpříznivěji právě pro Dubčeka v Jastrabanově podání. Závěrem si dovolím ještě doušku související s Českým stoletím. Robertu Sedláčkovi se bezděky podařilo českému, ale i slovenskému filmu nového Josefa Smrkovského v podobě herce Klicperova divadla v Hradci Králové Jiřího Zapletala. Předsedu Národního shromáždění totiž Zapletal nehrál jen v Českém století, ale též právě Dubčekovi. A mimochodem, to samé platí o Jiřím Vyorálkovi, který se stal novým filmový Klementem Gottwaldem (České století a Milada).  

Hodnocení: 70 %

foto: Česká televize

One comment on “RECENZE: Film Dubček se pokusil představit Alexandra Dubčeka jako chlapa s gulema