Svěráka

Po strništi bos jako novoroční facka Svěráka Svěrákovi

Kdysi jeden nejmenovaný český politik proslul větou, že není 100 jako 100. Letošní novoroční televizní nabídka dala tomuto „úsloví“ novou dimenzi, která by mohla s klidem znít: Není Svěrák jako Svěrák.

Ti, kdož sledují vývoj Jana Svěráka od jeho filmařských počátků, mi dají určitě za pravdu, že mezi ty hodnotnější patří snímky, na kterých se scenáristicky podílel otec Zdeněk. Nejvíce to asi platí o Obecné škole, Koljovi či právě Vratných lahvích. Všechny tyto snímky mají humor, vybroušené dialogy a herecké kreace titulních postav. A právě tohle všechno novoroční televizní premiéra Po strništi bos postrádá.

O tom, že filmům Jana Svěráka natočených bez scenáristického přispění otce Zdeňka něco chybí, hodně naznačila už v 90. letech Jízda. Vím, řada lidí si teď začne klepat na čelo, co jsem za neznaboha, ale já Jízdu za převratné veledílo nepovažuji. Na druhou stranu také platí, že vše nemusí fungovat ani za přispění Svěráka staršího. Příkladem mi budiž film Tmavomodrý svět nebo z poslední doby pohádka Tři bratři.

Po strništi bos je sice film natočený podle knihy Zdeňka Svěráka, to však není totéž jako film natočený podle jeho scénáře. Dodnes mám v živé paměti onen letní večer v pražském kině Aero, kdy jsem tiše trpěl při každé další minutě filmu, které se nekonečně vlekly. Nebýt v biografu tehdy s kamarádkou, neostýchal bych se zvednout a odejít. A že tohle jsem před tím už dávno nedělal….

Bylo téměř fyzickým utrpením koukat se na něco, co má svým pojetím připomínat Obecnou školu. Kde jsou poetika, humor, herecké kreace? Otázky, na které jsem se celé ty bezmála dvě hodiny filmu marně snažil najít odpověď. Ono se těžko hledá odpověď na něco, co neexistuje. A v případě Po strništi bos toho nefungovala mnohem víc. Onu nefunkčnost v naprosté nahotě demonstrují herecké výkony, resp. obsazení klíčových rolí.  Omlouvám se tímto všem dětských představitelům a především pak Janu Třískovi a Oldřichu Kaiserovi. Nebýt právě těchto hereckých bardů, Po strništi bos se zhroutí jak domeček z karet.

Jako naprosto nefunkční se ukázalo obsazení Terezy Voříškové a Ondřeje Vetchého do rolí rodičů hlavního hrdiny. Věřit tomu, že jako partneři může dvojice, kterou věkové od sebe dělí takřka tři desítky let, lze jen těžko. Terezu Voříškovou řadím mezi talenty současného českého filmu, ale na ztvárnění zralé matky a manželky je natolik mladá, aby byla aspoň z části uvěřitelná. A Ondřej Vetchý? U něj je jedno jestli hraje Rašína, Jitku Luňáka nebo otce v Po strništi bos. Pořád je to totéž – Ondřej Vetchý.

Suma sumárum, premiérovat Po strništi bos na Nový rok se České televizi moc nepovedlo. Možná by nebylo od věci vrátit se k tradici, že na Nový rok se dával Českým lvem oceněný nejlepší film roku. Bába z ledu by byla rozhodně důstojnějším začátkem roku.   

foto: ceskatelevize.cz