V brněnském Divadle Husa na provázku ožil netradiční Don Quijote. Premiéra inscenace na motivy Cervantesova románu Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha v režii jednoho z nejoceňovanějších českých divadelníků Jana Mikuláška proběhla 25. října.
Tvůrci lákají nejen na současné a překvapivé uchopení světoznámého díla, ale také na humor jemu vlastní. Provázkovský Don Quijote s podtitulem „neskutečná diskusní show o skutečnosti“ přitom není pouze současným uchopením možná vůbec prvního románu na světě či ambiciózním zahájením sezony, která se na Zelném trhu odehrává pod heslem 10 000 donkichotů!, ale zejména velkým návratem Jana Mikuláška, který se do Brna vrací po více než šestileté pauze.
„Je to především vyjádření sympatií k novému uměleckému vedení Husy na provázku a zhmotnění touhy být součástí nové a vzrušující cesty, na kterou se divadlo vydalo. Zkrátka chci být nablízku tak velkému zdroji entuziasmu a nadšení,“ vysvětluje současný kmenový režisér pražského Divadla Na zábradlí, jehož Mýcení se v Cenách divadelních novin stalo inscenací roku 2018.
Na Provázek si s sebou přivedl také známého scénografa a kostýmního návrháře Marka Cpina, který se jako Mikuláškův dvorní výtvarník dlouhodobě podílí na působivé vizualitě jeho inscenací. Nejinak tomu je i v případě Dona Quijota, na němž tvůrce podle jejich vlastních slov nejvíce zaujalo téma člověka a jeho vztahu ke skutečnosti.
„Společně s Quijotem se ptáme, jestli to, co denně slyšíme a vidíme, nejsou jen falešné odlesky skutečnosti, zkreslené polopravdy, manipulativní lži. Nebo jsme to my sami, kdo si neakceptovatelnou a nepochopitelnou realitu přetváří ve vlastní fikci? Můžeme věřit médiím, svým blízkým nebo vlastním vzpomínkám? Můžeme věřit sami sobě?,“ ptá se Mikulášek.
„Zatímco toto téma bylo jasné poměrně brzy, dlouho jsme hledali způsob, jak dnes vůbec Dona Quijota se všemi větrnými mlýny a dobrodružstvími končícími pro hlavního hrdinu většinou výpraskem hrát. Věříme, že se nám nakonec podařilo najít živou a cervantesovsky tragikomickou formu, která sází na hravost a všestrannost provázkovského souboru a pro leckoho může být i dosti překvapivá,“ pokračuje dramaturg Martin Sládeček.
Jak už je zřejmé z podtitulu inscenace, nepůjde o „věrné“ převyprávění děje dvoudílného Cervantesova románu. To by podle samotných tvůrců nebylo ani dobře možné: „Není náhoda, že Don Quijote je na českých jevištích uváděn především v podobě baletu či opery, je to rozsáhlá, košatá a nejednoznačná látka plná rozporů, jen obtížně převeditelná do činoherní podoby,“ dodává Sládeček.
Možná první román vůbec. Dozajista jeden z největších románů světové literatury. Cervantesův dvoudílný „bestseller“ Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha přesně zachytil nástup evropského novověku, rozpohybované doby, v níž se jediná boží Pravda rozpadla do stovek relativních pravd a touha lidí poznávat a zpochybňovat se obrátila ke skutečnosti samé. Složité, plné rozporů a stále častěji neskutečné.
foto: Ivo Dvořák