Únor pokračoval v tom, co leden začal, tedy v odhalování pravého stavu kondice současné filmové produkce. Tři premiéry, které přinesl únor, by se daly zdravotnickou terminologií shrnout asi tak, že stav klinické smrti přešel ve faktický exitus s následnou úspěšnou resuscitací.
Český filmový únor začal premiérou snímku, jehož zrod provázel poměrně slušný zájem bulvárních periodik. O ten se postarala především „mediální“ přestřelka hrozící žalobami za porušování autorských práv mezi Michalem Davidem a režisérem a producentem kdysi slavných Discopříběhů Jaroslavem Soukupem. Znalým už svitlo. Řeč je o filmu Decibely lásky. I když v případě nesourodě slepeného, o to více barevného leporela mluvit o filmu je opravdu velká troufalost. Jak praví klasik, když se mi něco nelíbí, nechce se mi to ani malovat. Já říkám, když se mi něco nelíbí, nechce se mi o tom ani psát. Kdyby aspoň bylo o čem, ale film 60letého debutanta Miloslava Halíka (mimochodem, jeho nejslavnějším počinem je, že pronese úplně poslední větu dnes už legendárních Bony a klid) je tak strašná slátanina, že si kloudného slova nezaslouží. O kvalitě filmu budiž řečeno to, že nejlepší ze všech je zpívající fotbalista Horváth, který překoná i božského Karla. Hodnocení: 0 %
Poté, co premiérou „Decibelů“ český film fakticky zemřel, přišla nečekaná resuscitace v podobě Rodinného filmu. Režisérem a z poloviny i autorem scénáře je mladý režisér Olmo Omerzu. Film je příběhem rodiny, kde se nejen dva dospívající členové (hrají Jenovéfa Boková a Daniel Kadlec) octnou sami v bytě v Praze, poté, co rodiče (hrají Karel Roden a Vanda Hybnerová) vydají za dobrodružstvím na moře, ze kterého se málem nevrátí, ale také mistrnou sondou do interpersonálních vztahů uvnitř jedné na první pohled spokojené rodiny. Na to, že režisér Omerzu je sotva dostudovaný „famák“, působí jeho Rodinný film jako dílo filmaře se zkušenostmi. Na poli celovečerního filmu má přitom rodilý Slovinec jediný snímek Příliš mladá noc. Už ten ale ukázal, že s Omerzem bude nutné v budoucnu počítat. Dojem z Rodinného filmu to jen potvrzuje. Nebojím se říci, že Olmo Omerzu si výrazně řekl o několik sošek Českého lva. Že mu budou slušet, o tom není pochyb. Hodnocení: 80 %
O tom, že není něco v pořádku s českou filmovou komedií, se ví dlouho. Ve stádiu klinické smrti se bohužel ocitá také domácí filmová pohádka. Toho bohužel důkazem je Řachanda v Čechách debutující Marty Ferencové. Řachanda v celé své nekráse ukazuje, že česká pohádka má mít atributy v našich luzích a hájích obvyklé. Nemá si hrát na české Harry Pottery a další pohádkově-dětské velehity západní produkce. Udělá-li to, jako se to stalo v případě Řachandy, dopadne to šeredně špatně. Dobrá rada na závěr. Kdyby se stalo, že některá z televizí tento spektákl nabídne ve svém vánočním programu, prosím, myslete na to, že Řachanda je všechno, jen ne řachanda, a už vůbec ne dobrá česká pohádka. Hodnocení: 10 %