„Stalo je jednou, že se v pekle uklízelo. Čerti se jen hemžili, ale protože si k práci neuměli šikovně zajít, navzájem si překáželi a klopýtali jeden přes druhého, prostě hotový blázinec. Toho zmatku využili dva mladí čerti, kteří schválně ještě víc při uklízení překáželi. A pak se to stalo. Jeden zakopl, padl na druhého a oba povalili kotel s hříšnou duší. Toho využila hříšná duše. Rozběhla se k otevřené bráně, kterou zrovna staří čerti větrali a než se kdo nadál, byla pryč. Bylo zle. Luciper se rozhodl pro trest – čerti musí jít na svět a každý přivést do pekla jednu hříšnou duši. Pak jim bude odpuštěno…“ potud synopse nové české pohádky Čertoviny z dílny Zdeňka Trošky.
Vypůjčím-li slova z úvodu synopse, Čertoviny spíše působí, jakoby Zdeněk Troška vyklízel to špatné, co mu zbylo z předchozích více či méně zdařilých pohádkových scénářů a poskládal to do celovečerního bijáku. Bohužel tím dokázal jediné, že to prostě nefunguje. Ostatně v Čertovinách nefunguje vlastně vůbec nic.
Zdeněk Troška, kdysi nekorunovaný král české soudobé filmové pohádky, při tvorbě Čertovin buď totálně zešílel, nebo opravdu měl tak strašně málo peněz, že nebylo možné angažovat alespoň jednoho pořádného herce. I když, jeden by se našel Karel Dobrý, ten jako Lucifer byl snad jediný dobrý. Jinak jsou Čertoviny přehlídkou afektovaných a uječených hereček, kterým naprosto bez výhrad kraluje Jana Bernášková v roli Kněžny. Z mužského osazenstva ji zdatně sekunduje David Gránský (Hrabě). Pozadu nezůstává ani Jaromír Nosek coby Kopyto.
Jediné, co se snad opravdu povedlo, jsou kostýmy. Ty si ostatně vysloužily i svou samostatnou výstavu v rámci ateliérů na Barrandově.
Hodnocení: 10 %
foto: Facebook filmu Čertoviny