Český lev

Český lev ve třiadvaceti letech oteveře novou etapu své existence

Český lev, výroční filmové ceny České filmové akademie (ČFTA), v kterých se v loňském roce snažilo uspět bezmála třicet celovečerních filmů, které měly v roce 2015 premiéru. Desítka z nich se od ČFTA dočkala alespoň jedné nominace. Kandidátům na  nejprestižnější tuzemskou filmovou cenu s největším počtem 15 nominací dominuje netradiční komedie Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově.

Následují Kobry a užovky režiséra Jana Prušinovského s 12 nominacemi. O třetí nejvyšší počet nominací se dělí snímek Slávka Horáka s názvem Domácí péče a pohádka Sedmero krkavců režisérky Alice Nellis s počtem 9 nominací.

S počtem udělených nominací pro zmíněnou čtveřici snímků nelze než souhlasit. Trio Ztraceni v Mnichově, Kobry a užovky a Domácí je bezpochyby to nejlepší co loňský filmový rok nabídl. Pohádku Sedmero krkavců v režii Alici Nellis  považuji osobně za film, který mně vloni nejvíce překvapil. Velký překvapením, tentokráte ze strany ČFTA, je pro mě sedm nominací filmu Fotograf. Kvituji rovněž s povděkem, že Akademie si všimla skvělého hereckého výkonu Terezy Voříškové v komorním filmu Laputa. Stejně tak vítám herecké nominace pro filmy Gangster Ka a Padesátka.

Bohužel tím má spokojenost s výběrem nominací na ceny Český lev končí. S naprostým sebezapřením jsem ochoten přijmout nominaci pro film Schmitke. Ale osm je podle mého trošku přestřelené. Ale budiž. Nic to však není proti čtyřem, byť technickým, nominacím pro film Wilsonov. Film Tomáše Mašína považuji za vůbec jeden z nejhorších, které u nás vloni spatřily světlo světa. Proto udělení nominací považuji od ČFTA za výsměch například tvůrcům filmů Malý pán a Malá z rybárny. Určitě by si tyto dva animované filmy v technických kategoriích zasloužily nominaci více, než nějaký Wilsonov, a to i přesto, že za scénografii Wilsonova má nominaci francouzským Césarem nedávno oceněný filmový architekt Martin Kurel.

Takové nominace mně pak vedou k domněnkám, že Akademici z celkového počtu filmu viděli jen úzkou část a mezi tu rozdělí nominace tak, aby se neřeklo. Může se mi to nelíbit, mohu s tím nesouhlasit, ale to je tak vše, co s tím nadělám. Stejně jako udělení nominací, tak i rozhodnutí, kdo si odnese třiadvacáté české lvy má v rukou ČFTA, nikoliv já. Já mohu mít jen jasno, že budu rád za každou cenu tvůrce, který si ji opravdu zaslouží.