Články z rubriky tvorba

ESEJ: Židokřesťanská? Žido-křesťanská!

Povšiml jsem si, že konzervativní kruhy v této zemi si oblíbily slovní spojení „žido-křesťanská civilizace“. Tu prý hájí, za ni bojují, ta má být ohrožena. Já souhlasím, myslím, že tato civilizace ohrožena je, a to mnohým. Mám však dojem, že k největším hrozbám patří slepota bojovníků za „žido-křesťanství“ vůči pomlčce v onom vzývaném slovním spojení. V této pomlčce je totiž klíč k Evropě.
Pokračování článku →

ESEJ: Patří Marx jen rudým?

Dalajláma o sobě nedávno prohlásil, že je marxistou. U feudála to sotva překvapí. Ale může Marx být inspirací i progresivnějším třídám? Neřkuli politické pravici? Konzervatismu? A pomiňme nyní konzervatismus katolický, který se s Marxem laskal vždy (zejména ve své jihoevropské a jihoamerické podobě), neboť správně cítil, že Marxova teorie hodnoty je posledním pokusem, jak zachránit náboženský pohled na svět. Míním nyní konzervatismus pragmatický, realistický, konzervatismus věřící v Evropu a snažící se zachránit to podstatné z ní. Může tento konzervatismus Marxe „vyvlastnit“? Ba, řečeno jinak, může být Marx přijmut za ono výše vyřčené „to podstatné z Evropy“, nebo musí nutně stát vždy na straně barbarů?
Pokračování článku →

ESEJ: Hitchcock o Freudovi

Ze zázemí filmových políček víme, že Alfred Hitchcock byl fascinován psychoanalýzou. Rád se její poetikou inspiroval. Slavoj Žižek kupříkladu tvrdí, že dům v Psychu je strukturován dle freudovského modelu mysli: ego, superego, id. Ve filmu Rozdvojená duše (Spellbound) slouží k odhalení vraha freudovský výklad snových symbolů. Proti tomu snímek Vertigo (Závrať) není psychoanalytický takto jednoznačně. Důvod je prostý: Je celý právě a jen o psychoanalýze. Je to Hitchockův esej o roli psychoanalýzy v dějinách poznání. Pokračování článku →

ESEJ: Epocha hysterické lhostejnosti

Posledním způsobem, jak se ubránit nějaké nepříjemné skutečnosti, je její všeobecné přijetí. Dokud lidé odmítali přijmout skutečnost nevědomí, byla teorie nevědomí nebezpečnou a rozvratnou. Ve chvíli, kdy moderní masa nevědomí přijala jako „fakt“ – „aha, no jo, tydlety oidipáky, komplexy, blá blá – a co s tím?“ – našla konečně způsob efektivní obrany. Tak je to se všemi revolučními myšlenkami. Patří k nim i pojem Marshalla McLuhana „globální vesnice“.

Pokračování článku →

ESEJ: Šifra mistra Jakuba

Největší český román? Otázka, která svádí k tomu podlehnout mytologii. Všem těm prašivým školským „dějinám literatury“. Ne že by čas od času nepronikl do těchto dějin – jakoby omylem a po překonání značného odporu strážců chrámu – velký text. Třebas Haškův Švejk. Přesto je zřejmé, že skutečně největší český román je tvůrcům kánonu lhostejný, ba že by je vyznamenání tohoto textu rozesmálo.

Pokračování článku →